Chtěli jsme objevit místa, kde před několika staletími stáli vesnice se svými hospodářskými budovami i lidskými osudy a poznat působení zubu času na lidské konání.

Putováním po zaniklých osadách původně vzniklo jako výlet po místech popsaných v kapitole Kus středověké krajiny v knize Zdeňka Smetánky Hledání zmizelého věku.Při procházení dalších knih v mé knihovně a hledáním na internetu jsem zjistil, že oblast Černokostelecka ukrývá nejedno zajímavé zákoutí. A tak vznikla série výletů.

Zastavení 1. Kozojedy - kostel sv.Martina

Románský kostel z konce 12. století, poprvé písemně doložený v roce 1225, stojí osamotě zhruba 1km severozápadně od vsi Kozojedy. Jednolodní obdélný kostel s apsidou na půdorysu protaženého půlkruhu, zevně opatřenou opěráky ze 14.století, na severní straně lodi byla přistavěna gotická kaple, dnes sakristie. V roce 1769 byla postavena barokní předsíň, byla zvětšena původní románská okna a také nové zaklenuta dříve plochostropá, prkená loď kostela. Vnitřní zařízení je především z 18. století. Hlavní oltář pochází z roku 1872, kdy byl kostel také vydlážděn dnešní dlažbou. V roce 1886 byla nahrazena starší kruchta současnou. V západním průčelí stojí hranolová věž s bedněním v nejvyšším patře. Jejjí apsida je sklenuta konchou, loď valenou barokní klenbou. Ve věži je zavěšen zvon sv. Klementa z roku 1577 od zvonaře Brikcího z Cinperka. Kostel nebyl původně postaven takto osaměle, ale v bezprostřední blízkosti (v prostoru dnešní třešňovky se nacházela původní ves Kozojedy. Zbytky původní vsi byli patrné ještě začátkem 70.let 20.století, pak byly zarovnány buldozerem. Další osada se nacházela v místech zvaných "Za lukama" vzdálena několik stovek metrů.

Zastavení 2. Hradiště Staré (Pusté) Zámky

Protáhlá, zalesněná ostrožna se strmými svahy se zdvíhá asi 60 metrů nad říčkou Šemberou. Přístupná je pouze od jihu, kde ji přetíná mohutné valové a příkopové opevnění. Plošina byla osídlena již v mladší době bronzové (1300 př. n.), mohutné opevnění pak vzniklo v pozdní době halštatské (500 př. n. l.). Na opevněné plošině o rozloze 1,3 ha se v 6 – 8. století usadili Slované a na její výspě byl v roce 1357 založen hrad Šember.

Doubravčice představují jedno z nejstarších slovanských hradišť v Čechách. Bylo spíše strážním a vojenským centrem nad soutěskou v údolí Šembery ve spojitosti s obchodní cestou a vyhledáváním nerostných surovin v okolí. Výjimečné postavení hradiště může dokládat i jeho poloha na samém okraji silně osídlené oblasti v povodí říčky Šembery. V areálu byla odkryta pouze řídká zástavba. Fortifikační systém vymezuje plochu asi 13 ha, z toho vnitřní areál má rozlohu 1,3 ha. Vnější val je 18 m široký, 4 m vysoký a přepažuje ostrožnu v délce 147 m, před ním je příkop dnes široký 12 m a hluboký od 2 do 3 m. Následuje soustava druhého, třetího a čtvrtého valu z doby keltské (halštatské) až raně středověké. Rozsáhlý archeologický výzkum proběhl v letech 1961 – 1977 a přinesl rozsáhlé poznatky o opevnění i vnitřní zástavbě.

Zastavení 3. Zřícenina hradu Šember

Hrad byl vybudován na konci strmé, vysoké ostrožny nad pravým břehem říčky Šembery, na místě pravěkého opevněného halštatsko-laténského hradiště z 5. století př. n. l. Šember patří k těm výjimečným stavbám, o nichž máme písemný doklad z doby ještě před jejich vznikem. V roce 1357 prodal Ješek z Náchoda, držitel Kostelce nad Černými lesy, místo vhodné pro stavbu hradu mindenskému biskupovi Dětřichovi z Portic. Tato koupě byla určena pro cisterciácký klášter v Klášterní Skalici, který hrad vybudoval a spravoval až do husitských válek. Hrad byl pojmenován Schönberg, z čehož se vyvinul dnešní počeštělý název hradu i říčky. V roce 1421 hrad spolu s klášterem v Klášterní Skalici rozbořili husité a již nikdy nebyl obnoven. V roce 1542 byla lokalita zapsána do Zemských desek jako „Šemberk – zámek pustý“. Podle dochovaných zbytků Šember nebyl hradem rezidenčním, ale plnil především správní funkce nad obchodní cestou. S největší pravděpodobností se jednalo o bezvěžový hrad nižší kvalitativní úrovně, jehož hlavní obrannou funkci plnila mohutná plášťová zeď obvodové hradby. Z hradu se zachovaly mohutné valy, pocházející ještě z původního hradiště, které později vymezovaly předhradí, jak dokládají středověké nálezy. Vlastní hrad za šíjovým příkopem byl nevelký. Měl zhruba oválný obrys, který v zadní severní části přecházel do klesajícího skalnatého hřebene. V čelní východní stěně se dodnes dochovaly zbytky silné, pečlivě vyzděné hradby (štítové zdi). Propadlina v jižním nároží dává tušit podsklepenou stavbu, při západní hraně ost rožny jsou pozorovatelné zbytky nádvorní stěny další budovy. Na vyvýšené srovnané ploše v severní ačásti reálu stával roubený či hrázděný palác.

Zastaveni 4. Dolánky

Ves stávala nad říčkou Šemberou severozápadně od zříceniny hradu Šember. První zmínka je z roku 1360, kdy ji koupil cisterciácký klášter v Klášterní Skalici, který zde vystavěl dvůr s tvrzí. V roce 1421 po zničení kláštera vlastnila Dolánky drobná šlechta a v roce 1542 se za Viléma Svitáka z Landštejna staly součástí panství Tuchoraz. Ve 2. polovině 16. století byla ves v držení Hohenwarterů, poté však za nevyjasněných okolností zanikla a dodnes se dochovaly pouze drobné terénní pozůstatky zarostlé lesem. Pod vsí býval rybník „Stodola“ (dnes lesní niva), součást pozdější soustavy 9 rybníků, který je připomíná v roce 1473 pod názvem „Dolanecký“. Na tvrzi po roce 1421 sídlil Jakeš z Prahy, od roku 1454 Heřman z Hořevsi, před rokem 1463 Jan z Vyhnanic a po něm jeho manželka Ofka Vyhnanská z Vyhnanic. Tvrz zanikla spolu se vsí v rozmezí let 1542 – 1564. V areálu tvrze, která byla doložena pouze archeologicky, byly objevenyl v roce 1896 zbytky žulových zdí, tří čtyřhranných bašt a nedaleko odtud dlouhý příkop, oddělující tvrz od vesnice. Při průzkumu v roce 1976 byly potvrzeny výsledky předchozího průzkumu a zaměřena byla i hráz zaniklého rybníka, který chránil přístup k tvrzi od jihozápadu.

Zastavení 5. Hošť

Vesnice a dvůr je poprvé připomínaná v roce 1394 v majetku Bohuňka Hájka z Tismic (do roku 1415) a po něm Metoděje Trčky z Kralovic. Od roku 1465 patřila Hošť Zdeňkovi Kostkovi z Postupic a od roku 1498 Michalovi Slavatovi z Chlumu, který ji natrvalo připojil k černokosteleckému panství. V roce 1609 vesnice vyhořela a zanikla. Ve vsi stávala tvrz vystavěná pravděpodobně již za Bohuňka Hájka z Tismic, protože již roku 1447 se připomíná v zástavní smlouvěkdy zadlužený statek zastavil Metoděj Trčka z Kralovic staroměstskému měšťanu Janovi Bílému. Král Ladislav však nakonec tvrz věnoval Metodějovým synům, kteří ji v roce 1465 prodali Zdeňkovi Kostkovi z Postupic, od něhož ji v roce 1498 koupil Slavata z Chlumu. Po připojení k černokosteleckému panství přestala být panským sídlem a sloužila pouze pro potřeby správy dvora. Při požáru vsi a jejím následném zániku zůstala tvrz zachována. V roce 1677 je popsána v tzv. Zlaté knize (urbáři černokosteleckého panství) takto: Patrová budova uprostřed dvora s velkou ratejnou, zděnou klenutou kuchyní a zděnou síní s komorou v přízemí. Do prvního obytného patra, které obíhala pavlač, vedly dřevěné schody. Po požáru se ze vsi do současnosti dochoval pouze ovčín a dvůr. Z tvrze se do dnešních dnů nic nezachovalo

Na závěr této první expedice jsme došli do Kostelce nad Černými lesy, kde jsme pozdně poobědvali (nebo brzky povečeřeli). také jsme navštívili zdejší muzeum keramiky.

Expedice se uskutečnila 28.2.2009

Zastavení 6. Lažany

Zastavení 7. Ve spáleném

Expedice se uskutečnila 6.3.2010

Podrobnější popis míst naleznete zde.